Lodě.cz on-line přístav pro plavby na sladkých i slaných vodách

 
V roce 1868 však vynalezl Nor Svend Foyn harpunové dělo a lov těchto krásných savců se stal průmyslem. Tím byl jejich osud zpečetěn. Za pouhých 80 let 20. století ulovili velrybáři více než dva milióny velryb a dostali tak některé druhy na úplný pokraj vyhubení.
Až v roce 1946 byla založena Mezinárodní velrybářská komise (IWC), jenž dohlíží na ochranu velryb. Dnes IWC zahajuje v Londýně své třiapadesáté zasedání. Komise odpovídá za dodržování mezivládní konvence o ochraně velryb a v současnosti má kolem 40 členů. Členskou zemí se může stát každá země, která je signatářem konvence. K přijetí usnesení je zapotřebí 75 procent hlasů, přičemž každá, tedy i nevelrybářská země má jeden hlas. Instituce však žádné donucovací pravomoci nemá a její rozhodnutí o ochraně velryb, respektive o omezení či zákazu lovu velryb, jsou v některých případech ignorovány. Na zasedání v roce 1982 IWC rozhodla o zákazu komerčního lovu velryb s platností od roku 1986. Moratorium se však nevztahovalo na výlov pro vědecké účely a o rok později získalo Japonsko povolení k jejich výlovu právě pro tyto účely, na jehož základě smí ročně ulovit 440 mořských savců.
Ochránci životního prostředí namítají, že japonský výzkum je špatně maskovaný komerční lov, protože většina masa z usmrcených velryb skončí jako drahá lahůdka v japonských restauracích. V roce 1993 obnovilo lov velryb na vlastní pěst Norsko s tím, že od doby vyhlášení zákazu se velryby dostatečně rozmnožily a jejich početní stav je dostačující. Pozornost před zasedáním vyvolal Island, který po rozhodnutí o zákazu lovu z roku 1982 z IWC vystoupil, ale nedávno oznámil, že se vrací. Pravděpodobnou pohnutkou je podle pozorovatelů lepší možnost prosadit své zájmy. Island spolu s Norskem jsou největšími světovými lovci velryb, Japonsko je největším obchodníkem s velrybími produkty. Moratorium na zákaz lovu se nevztahuje na existenční lov velryb původními obyvateli v Grónsku, na severu Ruské federace, na Svatém Vincenci a Grenadinách a na americké Aljašce.
Od roku 1986 neustále probíhá souboj mezi obhájci totálního zákazu lovu velryb a jejich odpůrci, v jejichž čele stojí Norsko, Japonsko, Rusko a Jižní Korea. Velrybářské země stále hlasitěji namítají, že zákaz komerčního lovu velryb již není opodstatněný, neboť různé druhy velryb se dostatečně rozmnožily a jejich početní stav je dostačující. Zatím však od vstupu zákazu komerčního lovu velryb jich bylo zabito 21.573 a podle odhadů IWC například z původních 250.000 plejtváků obrovských zbylo několik tisíc, třebaže o zákazu těchto největších savců rozhodla IWC již v roce 1967. Určité oprávnění by mohl získat názor představitelů japonské agentury pro lov ryb, kteří obhajovali lov plejtváka malého, jehož označili díky schopnostem rychlé reprodukce za "švába oceánu".
Názor Japonců potvrzují oficiální statistiky, podle nichž se původní počet těchto kytovců i přes lov téměř zdvojnásobil. Předchozí dvě zasedání měla velmi dramatický průběh. V roce 1999 Japonsko a Norsko naléhaly, aby organizace Greenpeace, která má status pozorovatele, nebyla připuštěna k jednání. Většina členů IWC však hlasovala proti. Loni se nepodařilo Austrálii a Novému Zélandu v australském Adelaide prosadit zřízení ochranné zóny pro kytovce v Tichomoří. Návrh nezískal potřebnou většinu 75 procent hlasů, ale podle Greenpeace byl návrh odmítnut, protože Japonsko si "koupilo" hlasy šesti karibských zemí. Tokio toto tvrzení odmítlo.