Lodě.cz on-line přístav pro plavby na sladkých i slaných vodách

 
Na celém světě lidé osévali a sklízeli svá konopná pole po několik generací, dříve než vůbec tušili, že jednou bude tato plodina vykázána z povrchu zemského ve prospěch fosilních paliv a dřevařského a petrochemického průmyslu. Přestože konopí bylo v dobách králů a císařů běžnou a nedílnou součástí každodenního života, v dějepise ani jiném předmětu na školách (vyjma protidrogové prevence) se o jeho významu a historických souvislostech nic nedozvíme. Konopný průmysl byl v minulosti důležitou součástí hospodářství mnoha zemí a nejednou se stal nástrojem intrik a manévrování světových velmocí.

Tajemství výroby hadrového papíru

V 9. století brázdily oceán arabské plachetnice při svých cestách za obchody až do daleké Indočíny. Časem od Číňanů odkoukali technologii výroby papíru, kterou později rozšířili na západ, do oblasti Středozemí. První evropská papírna zahájila provoz přibližně v roce 1150 v městečku Játiva, asi 80 km severně od Alicante, a jako surovinu používala v místě vypěstované konopí. Když začal ve 14. století arabský vliv ve Španělsku slábnout, Araby přísně střežené výrobní tajemství uniklo. Záhy se papírny rozšířily do celé západní Evropy a konopí slavilo renesanci, neboť dosud se používalo výhradně k výrobě provazů a textilií. V době, kdy už byl papír běžně dostupný, došlo k vynálezu knihtisku. První tištěná bible vydaná Johanem Gutenbergem v roce 1456 v Mohuči byla vytištěna na konopném papíře, který se vyráběl stejným postupem, jaký už po tisíciletí uplatňovali Číňané.

Sláva benátského konopí

V Evropě se produkce uplatňovala spíše na domácích trzích a s konopnými vlákny se významně neobchodovalo. Změnu přinesla až středověká Itálie, kde se konopí začalo pěstovat ve velkém pro potřeby loďařství. Řemeslná zručnost benátských loďařů a čirý obchodní ruch vedli k tomu, že Benátky, nejmocnější z městských italských států, nakonec získaly výsadu využívat konopná vlákna z dovozu. Tím však riskovali vlastní nezávislost, neboť jakémukoliv nepříteli stačilo, aby odřízl Benátky od dodávek konopí, a benátští obchodníci byli nahraní. Benátčané proto zařídili vlastní konopnou výrobu v továrně Tana v městečku Arsenale, kterou vlastnil stát. Měla velmi přísnou kontrolu kvality a díky tomu se benátská lana považovala dalších tři sta let za ta nejlepší. S postupem technologií zpracování dokázali italští mistři vyrobit přízi tak jemnou, že připomínala hedvábí, ačkoliv pevností hravě předčila bavlnu. Benátské loďstvo opanovalo celé Středomoří až do roku 1797, kdy si území podrobil Napoleon.

Od 16. do 18. století byly konopným plachtovím a lany vybaveny španělské, francouzské, britské, německé, holandské i italské obchodní lodě. O strategický vliv na moři při obchodech s Dálným východem usilovaly všechny mocnosti, což vyvolalo hon po stále bytelnějších a výkonnějších plavidlech. Design lodí se proto zlepšoval a s ním i technologie výroby plachet. Nejpokročilejší proces zpracování konopí měli Holanďané, jejichž větrné mlýny (samy vybaveny konopnými plachtami) dodávaly energii k lámání stonků konopí a výrazně tak šetřily ruční práci. To umožnilo vyrábět velké množství pláten a lan, kterých bylo zapotřebí k vybudování silné pozice námořního státu. Holandské zásoby časem nedostačovaly k tak vysoké produkci, a tak si "mistři větru" opatřovali konopný materiál ze Skandinávie, pobaltských zemí a Ruska.

Konopí jako strategická surovina

Samozřejmě ani Anglie nechtěla zůstat vůči ostatním státům pozadu. Rozmach pěstování konopí nastal za vlády Jindřicha VIII., který si jako zakladatel anglické námořní flotily dobře uvědomoval jeho strategický význam. V roce 1533 proto vydal výnos, který pokutoval každého rolníka, který odmítl osadit čtvrtinu svých polností konopím či lnem. Zemědělci z toho nadšeni nebyli, neboť bylo veřejně rozšířené tvrzení, že konopí odčerpává živiny z půdy, a navíc se muselo pracně zpracovávat. Nemluvě o zápachu, který vycházel z rostlinných stonků při máčení. Ten byl v té době považován, podobně jako jiné pachy, za zdroj nebezpečné nákazy.

V 18.-19. století bylo v Rusku konopí nejdůležitější technickou plodinou, převážně pro výrobu vybavení velkých námořních lodí. Koncem 18. století produkovalo Rusko 80 % konopí používaného na Západě. Pod nadvládou cara a ortodoxní církve mělo Rusko vzhledem k otrokům a nevolníkům levnou pracovní sílu, která produkovala konopí až do roku 1917. V druhé polovině 18. století koupila Velká Británie 90 % konopí z Ruska a britské námořnictvo a s ním související obchod tím byly odkázány na dodávky ruského konopí.
Uvádí se, že jedním z hlavních důvodů katastrofálního tažení Napoleona do Ruska roku 1812 byly tajné dodávky ruského konopí Británii. V roce 1807 Napoleon a ruský car Alexandr podepisují smlouvu, podle které Rusko přestane legálně obchodovat s Anglií. Cílem Napoleonovy strategie bylo zastavit dodávky ruského konopí Anglii, tímto zničit britské válečné loďstvo, které se bez kvalitního konopného plachtoví jen těžko obejde, a Anglie tak bude nucena ukončit svou blokádu Francie a kontinentu. Car tuto smlouvu však nedodržel, neboť toleroval nelegální obchod mezi Ruskem a Anglií. Napoleon byl však následkem kruté zimy a ruské vojenské taktiky poražen.

Konopí v Novém světě

Během anglické námořní nadvlády (v alžbětinském období) zájem o konopnou surovinu tak prudce vzrostl, že zdroje ostrovní země již nestačily a konopí se začalo pěstovat i v britských koloniích Nového světa. Díky bohatým územím, dobrým klimatickým podmínkám a své přirozené přizpůsobivosti našlo konopí své místo i na americkém kontinentě. Nejprve se pěstovalo pro potřeby námořnictva v Kanadě (1606) a později i ve Virginii (1611).

Pro osadníky severoamerických kolonií se stalo konopí nenahraditelnou rostlinou, z níž měli oděvy, vlajky, vaky na potraviny, provazy a kovbojská lasa. Mnoho kolonistů mělo Bible a mapy vytisknuté na konopném papíře a většina jejich lampového oleje pocházela z lisovaných konopných semen. Velký důkaz o užitečnosti konopí se projevil při výrobě papíru ze starého konopného oblečení a lodních plachet. Pěstování konopí, především pro Anglii, bylo před zahájením americké revoluce za nezávislost subvencováno a ti, kteří rostlinu nepěstovali, byli dokonce penalizováni. Konec války za nezávislost přinesl se zrušením otroctví i pokles zájmu o pěstování konopí, neboť farmáři přišli o možnost levné práce otroků.
Otcové americké nezávislosti, George Washington a Thomas Jefferson, byli silnými obhájci pěstování a využívání konopí, neboť sami byli jeho dlouholetými pěstiteli. Cannabis - konopí - bylo legálním platidlem (penězi) ve velké části Ameriky od roku 1631 až do počátku 19. století. Proč? Aby to povzbudilo americké farmáře pěstovat ještě více konopí. Produkce konopí se stala tak důležitou, že roku 1640 guvernér státu Connecticut nařídil, že rostlinu musí pěstovat každý občan.

Nezávisle na britském území se konopí rozšířilo také do španělských kolonií - roku 1545 do Chile a 1554 do Peru. Konopí se sice rozšířilo do mnoha částí Nového světa, ale až na několik výjimek neproniklo výrazně do domorodých šamanských obřadů. Občas používají konopí Tepekanové ze severozápadního Mexika, kteří nazývají konopí "Rosa Maria" a občas je používají místo kaktusu peyotlu.

Ustupovat ze své pozice nejpoužívanějšího vlákenného zdroje v Americe začalo konopí zejména následkem objevení a zdokonalování technologie zpracování bavlny (přelom 18. a 19. století). Dalším z významných faktorů bylo zrušení otroctví v roce 1865, které poskytovalo levnou pracovní sílu pro enormně namáhavý konopný průmysl a dovoz levnějšího - nikoliv kvalitnějšího - vlákna. Poslední a definitivní tečkou za využíváním konopí učinil marihuanový zákon schválený v USA roku 1937. Ale o tom až příště...

Zdroj: Legalizace - free magazín pro konopnou kulturu (c) 2010
http://magazin.legalizace.cz/