Lodě.cz on-line přístav pro plavby na sladkých i slaných vodách

 
Tolik legenda. Když jsme navzdory všem varováním (Ministerstvem zahraničí České republiky počínaje a příbuznými a známými konče) s BUDDY TEAMEM tuto perlu Indického oceánu na přelomu letošního února a března navštívili, museli jsme uznat, že tato země je opravdu krásná a rozhodně má něco do sebe.

Cejlon omývají vody Indického oceánu, je jako velká slza zavěšena u jižního cípu Indie. Vzdálenost od ní je necelých 50 km a obě země jsou prakticky spojeny tzv. Adamovým mostem (úzký pruh tvořený sérií korálových ostrovů). Rozloha Cejlonu je 65.610 km2 délka 350 km a šířka 180 km. Stát na území tohoto ostrova se nazývá (dle MZV ČR a Pravidel českého pravopisu) Srí Lanka (dnes celým názvem "Demokratická socialistická republika Srí Lanka"), lze se však setkat i s názvem Šrí Lanka. Až do roku 1972 nesl stát název shodný názvem ostrova (Cejlon), je členem britského Commonwelthu. Hlavním městem je Colombo, město nacházející se na jihozápadě země. Na ostrově žije přes 20 milionů obyvatel, z nichž 74% je sinhálského, 18% tamilského a 8% jiného původu, hustěji je osídlen jih ostrova.
Oficiálními jazyky země jsou sinhálština a tamilština, což jsou dva základní národní jazyky, jako "spojovací" jazyk je naštěstí pro nás používána angličtina. Měnou je Srí Lanská rupie, při výměně valut (nejčastěji EUR či USD) je třeba si uschovat doklad pro případnou zpětnou výměnu na letišti před odletem.

Na Srí Lanku jsme přilétli se společností Qatar Airways. Letěli jsme z Vídně (v době plánování naší cesty bezkonkurenčně nejlevnější ceny letenek), cesta trvala čistého času cca 10 hodin s mezipřistání v Doha (Qatar). Zpáteční let trval čistého času také okolo 10 hodin, ale protože mezipřistání v Doha se blížilo taktéž téměř 10 hodinám, trošku se zpáteční cesta protáhla. Stejnou zkušenost měl i můj kamarád, který letěl s touto leteckou společností vloni, jedná se zřejmě o trvalejší rys letového řádu této společnosti. Pojedete-li autem na letiště ve Vídni, vyplatí se zakoupit slevové parkovací kupony, s nimiž se dá ušetřit až 40% parkovacích poplatků. Je možné si je nakoupit např. v http://www.cashpoint.cz kde se dají rovněž koupit příslušné dálniční známky, další dopravní informace je možné vyhledat na http://www.nacesty.cz/letiste/viden/parkovani-a-ceny.php
Co se týče levnějších letenek na Srí Lanku, občas se údajně objeví zajímavá akční nabídka levných letenek domácí společnosti SriLankan Airlines s odletem z Frankfurtu. Pravda je, že od příletu domů občas kouknu na jejich webové stránky http://www.srilankan.lk/, ale zatím průměr. Nicméně mělo by se jednat o přímý let Franfurt - Colombo, takže určitě stojí za zvážení i případně trošku vyšší cena. Zajímavé nabídky poslední dobou prezentují i cestovní kanceláře, zejména ty německé. Většinou se jedná o celý zájezd včetně hotelu a stravování. Přiznám se ale, že většinou cestujeme raději po vlastní ose. Zážitky jsou tím pádem většinou o něco hutnější a člověk má rozhodně větší pocit svobody...


POTÁPĚNÍ

Pro potápění, a vlastně i ubytování, jsme si vybrali potápěčskou základnu POSEIDON v městečku Hikaduwa na jihozápadní straně ostrova. Tuto stranu ostrova jsme si zvolili jednak kvůli vrakům, na kterých jsme se chtěli potápět, jednak kvůli počasí. Sezona na západní straně ostrova trvá přibližně od listopadu do dubna, na východní straně ostrova v té době panuje deštivé monzunové počasí. Zhruba v dubnu se monzunové počasí přestěhuje na západ ostrova, a na východě začíná sezona.
Z potápěčské základny POSEIDON jsme měli objednán i transfer z letiště. Ačkoliv je Hikkaduwa vzdálená od letiště okolo 100 km, cesta autem trvá přes 3 hodiny. Přestože průměrná rychlost tedy nepřekračuje rychlost zdatnějšího cyklisty, máte neustále pocit, že už toho neustálého troubení a šíleného předjíždění bylo tak akorát. Pravdou ale je, že jsme za celou dobu neviděli jedinou dopravní nehodu. Zřejmě jiný kraj, jiný mrav. Aspoň si člověk uvědomí, jak je důležité v každé zemi respektovat i nepsaná pravidla, a to nejen při řízení auta.
Řízení auta nebo motorky jsme se pro tentokrát raději vyhnuli. Ani se to v této zemi příliš nevyplatí, pronájem auta s řidičem stojí jen o něco málo více než bez něho.

Na potápěčskou základnu POSEIDON jsme dostali tip od člověka, který Srí Lanku již několikrát kvůli potápění navštívil. Tato základna má poměrně velkou potápěčskou historii, je v provozu již od r. 1973! Založil ji otec současného majitele Chamindy, jinak duchovní otec potápění na ostrově. Je objevitelem 17 vraků, mezi nimiž nechybějí tak zvučná jména jako CONCH, RANGOON, ARCTURUS a další.
Otec současného majitele se později stal vrcholným politikem země, což v této zeměpisné šířce kupodivu znamená, že lidé k němu mají i nadále úctu a jeho slovo má dodnes váhu.

Hned při vstupu do potápěčské základny POSEIDON každého zaujme malé improvizované potápěčské muzeum, k jehož nejcennějším exponátům patří i takové skvosty, jako jsou lodní zvony z RANGOONu a ARCTURUSu, historické láhve, starodávná potápěčská výzbroj apod.
Tyto cenné relikvie povětšinou nasbíral Chamindův otec za dobu svého průkopnického potápění na ostrově.
Současný majitel základny POSEIDON Chaminda je každopádně též velká osobnost s neskutečně bohatými životními zážitky, až člověka chtě nechtě napadne onen okřídlený příměr o jablku nepadající daleko od stromu.
Jeho základna POSEIDON je 5 hvězdičkový PADI DIVE CENTER, přesto si tam člověk nepřipadal jako v "továrně na potápění" a celkový dojem z potápění byl pohodový a tudíž příjemný. Pohodový dojem dotvářeli též domorodí divemasteři, v čele s neskutečným týpkem Bandou, jehož parádním kouskem bylo každodenní odnášení těžkého motoru z lodě na základnu jen tak na rameni.

Nejzajímavější potápěčskou lokalitou v blízkém okolí Hikkaduwy je bezesporu vrak CONCH. Jedná se o 3.555 tunový parník, který je zajímavý především tím, že byl jedním z prvních vyrobených ropných tankerů, některé prameny ho dokonce uvádějí jako první ropný tanker na světě vůbec. Byl vyroben r. 1892 starou anglickou loďařskou firmou Stockton pro firmu Shell. Dne 3.6.1903 (některé prameny uvádějí o den dříve) na své cestě z Novorossijska (Rusko, Černé moře) do Madrasu (Indie, dnešní Chennai) narazil CONCH na "Akurala Reef" (známý též jako " Akarta rock" případně "Parsi rock") nedaleko Hikkaduwy a za neustálého vytékání ropy do moře klesl na skalnaté dno pod sebou. Dnes je tento vrak relativně zachovalý (po ropě už samozřejmě nikde ani památky), nachází se v hloubce 12-23m, je útočištěm tradičních korálových ryb a živočichů. Lze zřetelně rozeznat 3 bývalé parní kotle, velkou klikovou hřídel a ostatní součásti motoru, úctyhodně veliký lodní šroub aj. Jako relativně uzavřený prostor lze navštívit bývalou kajutu. Při vplutí dovnitř nastává zajímavá změna vnímání zvuku, všechno najednou jakoby ztichne, k tomu hejna ryb a rybek všude kolem, ani se nám z tohoto prostoru pořádně nechtělo ven. Ačkoliv se jedná o celkem nenáročný ponor, na CONCH jsme se několikrát vrátili.
Při jedné z výprav na CONCH před našim člunem několikrát majestátně vyskočila asi 12 metrů dlouhá velryba. (Nejpravděpodobněji se jednalo o "humback whale", tedy Megaptera novaeangliae)

Dalším zajímavým vrakem v okolí Hikkaduwy je vrak THE EARL OF SHAFTESBURY. Jedná se o poměrně starý vrak ocelové čtyřstěžňové plachetnice. Tato bývalá obchodní loď na přepravu železa ztroskotala v květnu 1893 na své cestě z Bombaje do Diamond Island, s kapitánem R. Irvinem u kormidla. Byla vlastněná firmou D. Brown & synové, postavena byla roku 1883v loděnici Ramagea & Fergusona v Leith. Loď byla na svoji dobu poměrně velká, měla výtlak 2100 tun, byla 85 metrů dlouhá, 13 metrů široká a 7 metrů vysoká.
Dnes, o více než století později, leží její zbytky v hloubce okolo 15 metrů roztroušené po plochém písečném dnu nedaleko od místa, kde o 10 let později ztroskotal CONCH.

Přestože na vraku THE EARL OF SHAFTESBURY nejsou žádné uzavřené prostory, potápění na tomto vraku není nudné. Obvykle se zde zdržují velká hejna ryb, navíc 4 stěžně a trup lodi ležící v písku působí zejména za dobré viditelnosti impozantně. Vrak obývá obvyklá fauna a flora, jako jsou s rejnoci, ježíci, ropušnice, perutýni, kanicové, apod. Během hodinového ponoru se dá vrak této lodi pohodlně prozkoumat.
V blízkosti těchto vraků se nachází ještě vrak lodi NORSA. Leží v maximální hloubce 15 metrů, jde o bývalý parník z roku 1889.

Severně od obou výše zmiňovaných vraků leží v hloubce 23 metrů na písčitém dně další vrak, a to vrak lodi ALLIANCE. Jednalo se o britskou dřevěnou plachetnici údajně převážející v době ztroskotání dřevěné uhlí.
V bezprostředním okolí Hikkaduwy se nachází tyto další potápěčské lokality (v závorce uvedena maximální hloubka ponoru): KIRALA GALA (38 m), THELI GALA (26 m), DEBA GALA (15 m), BLACK COLRAL POINT (30 m), CAVE (15 m), SUNK GALA (18 m), KADAWARA GALA (16 m), HIKKADUWA GALA (18 m), a HIKKADUWA DIYABA GALA (21 m). Jedná se povětšinou o zajímavé skalní útvary, jejichž štěrbiny poskytují útočiště tradičním tropickým útesovým rybám a ostatním živočichům, včele s velkými murénami a langustami. Jedná se o ponory, které vyžadují pečlivý průzkum těchto lokalit. Směrem na jih zhruba na půli cesty směrem do Galle leží další dva zajímavé podmořské skalní útvary, jedná se o lokality známé pod jménem GODA GALA (28 m) a KETE GALA (33 m).

Nedaleko od Hikkaduwy směrem na jih se nachází historické město Galle, které rozhodně stojí za návštěvu, a to hned ze 2 důvodů. Jednak je to krásné město s poměrně bohatou koloniální architekturou, které vévodí známá pevnost z období portugalské nadvlády. Druhým, a pro nás závažnějším důvodem jsou krásné vraky v okolí tohoto města, v čele se světoznámým vrakem lodi RANGOON.

RANGOON byl parník postavený v roce 1863 londýnskou firmou Samuda Bros. Byl 60m dlouhý, měl výtlak 1800 tun. Poháněn byl parními stroji o výkonu 400 BHP (3.900 kW). Patřil do flotily dodnes známé společnosti P & O. RANGOON ztroskotal nedaleko Galle na jedné z jeho obvyklých plaven ze Suezu do Kalkaty. Kapitánem v době neštěstí byl G.F Henry. Jak už jsme psali, byl objeven byl v roce 1984 tátou současného majitele POSEIDONU Chamindy.
Noříme se do horké tropické vody a po kotevním laně sestupujeme až do hloubky 31 m k tomuto impozantnímu vraku. Máme štěstí, viditelnost je přes 25 m. Prakticky ihned po zanoření můžeme obdivovat obrysy této bývalé lodi, jak stojí majestátně na bílém písčitém dně. Stěžňoví lodi je dosud nedotčené a svislé. I to dělá RANGOONu jeden z nejkrásnějších vraků na světě. Při prozkoumávání vraku proplouváme velkými hejny ryb, na celém vraku jsme pouze ve čtyřech, prostě tak krásný ponor, až se nám nechce z vody.
Vracíme se na krátký oběd do Galle, do potápěčské základny Sea Horse pana W. Rohana Kithsiri, jinak dlouholetého kamaráda Chamindy.

Po krátkém odpočinku vyrážíme stejným směrem na širé moře, tentokrát je naším cílem vrak neznámé lodi nazvané NO NAME TWO. O této lodi není mnoho známo, snad jen to, že byla vyrobena v roce 1866 a patřila společnosti The Ocean steam ship Company z Liverpoolu. Nyní vrak této lodi spočívá v hloubce 25 metrů na mořském dně nedaleko od vraku lodi RANGOON. Opět se noříme do průzračné prohřáté vody, opět můžeme vrak lodi obdivovat díky skvělé viditelnosti prakticky ihned po zanoření. Krásou tohoto vraku jsme překvapeni, není tak známý jako RANGOON, přitom extrémně silný a krásný zážitek z potápění na něm je prakticky stejný. Opět kromě nás a mnoha ryb na vraku nikdo jiný není, opět se nám nechce z vody, ale klesající tlak v láhvích a dekompresní tabulky nás po čase nemilosrdně vyhánějí směrem k hladině.

Zpáteční plavbu na základnu do Galle máme ještě zpestřenu vojenskou kontrolou toho, zda není na našem člunu používán silnější motor, než dovolují předpisy. Dva vojenské čluny po určitém váhání za námi připluly až k základně Sea Horse, jeden z vojáků se nerozpakoval oblečen v uniformě skočit do moře a připlavat na výše uvedenou kontrolu již zaparkovaného našeho člunu.
Při povídání s majitelem potápěčské základny Sea Horse se dozvídáme, jak asi před třemi lety narazili při potápění na vraku RANGOON na kapitální kus žraloka velrybího. Naštěstí byl tehdy pod vodou přítomen i fotograf, takže stačil tohoto obra moří vyfotografovat.
V okolí města Galle jsou dalšími zajímavými potápěčskými lokalitami především vrak lodi ARCTURUS. Jedná se o bývalý britský parník vyroben nejspíš v roce 1870, který nyní leží v hloubce 18 metrů na skalnatém dně lokality zvané MADA GALA. Tento vrak je porostlý poměrně velkým množstvím měkkých korálů a je také slušně zarybněn.

Dalším vrakem v této oblasti je vrak lodi CRISIPIGI CROSS. Ten leží v hloubce okolo 16 metrů v místě zvaném RALA GALA. Jednalo se o panamskou loď vezoucí v době ztroskotání rýži a barvy.
Dodnes lze obdivovat obrovský motor této lodi.
Poblíž přístavu v Galle leží ještě v hloubce 15 metrů vrak lodi ORIYASTAS (ORESTES). Jde o bývalý britský parník vezoucí v době ztroskotání především náklad cihel. V okolí vraku lze dodnes občas najít lahve od vína a dalších nápojů.

Posledním vrakem jihozápadu, který stojí za zmínku je vrak lodi LORD NELSON. Jedná se o mladý vrak moderní lodi, která se potopila za silné bouře v roce 2000. Vezla náklad cementu, nyní odpočívá v hloubce okolo 18 metrů.

Potápění na Srí Lance bylo po všech stránkách příjemné, teplota vzduchu se nejčastěji pohybovala okolo 30 °C, bylo jasno, jen někdy se odpoledne či k večeru a přišel relativně krátký prudký déšť. Teplota vody se nejčastěji pohybovala kolem 29 °C, což si zejména my potápěči ze střední Evropy vždycky neskutečně užíváme. Největším zážitkem byly především vraky. Viditelnost v době naší návštěvy Srí Lanky kolísala mezi cca 10-25 metry, nejlepší byla v Galle.
Co se týče cen potápění na Srí Lance, jsou přijatelné. Jeden ponor (single dive) stojí s vlastní výstrojí 18,- EUR, s půjčenou kompletní výstrojí 22,- EUR. Balíček 10 ponorů vyjde s vlastní výstrojí na 162,- EUR, s půjčenou kompletní výstrojí 198,- EUR. Příplatek za noční ponor je 5,- EUR. Ceny již zahrnují dopravu člunem na lokalitu a veškeré taxy a poplatky.

My jsme využívali i možnosti ubytování přímo na základně POSEIDON. Jednak jsme chtěli bydlet přímo u moře, jednak jsme se chtěli blíže poznat i s dalšími lidmi, kteří propadli potápění.
Pokoje byly na asijské poměry slušné, vybavené vlastním sociálním zařízením, ventilátorem, moskytiérou. Každé 2 dny byly kompletně uklízeny. Cena se snídaní na osobu ve dvoulůžkovém pokoji byla 11 EUR u pokojů v prvním patře, v přízemí pouze 8 EUR. K této ceně se ještě připočítává 10% (součet jakéhosi poplatku za servis a taxy). V oblasti Hikkaduwy i Galle jinak existuje poměrně dost možností ubytování v různých cenových relacích, takže si každý určitě vybere podle své nátury a finančních možností.

Přímo před základnou nabízelo moře i velmi slušné možnosti na šnorchlování. V korálech se proháněly obvyklé pestrobarevné ryby, při troše štěstí se dala potkat i velká obří želva (největší kus měl okolo 1 m). Zlatým hřebem pak bylo setkání s asi 1m dlouhými útesovými žraloky jen pár desítek metrů od břehu.
Co se týče velkých želv, k pláži u nedalekého hotelu CORAL GARDEN HOTEL v Hikkaduwě připlouvají obří želvy až k pláži, kde jsou krmeny řasami přímo z ruky od domorodců i turistů. Předem jsem měl informaci od jednoho domorodce, že jsou dvě a mají prý už svá jména, DAISY a ROSY. Nejsme příznivci těchto atrakcí, přesto jsme se šli na toto krmení při západu slunce podívat. Vyzbrojeni informací o jejich jménech jsme dorazili na místo, kde byli krmeny obří želvy tři!
Jinak Srí Lanka je pro nás Evropany příjemnou asijskou zemí. Lidé jsou celkem přátelští, s výjimkou největších turistických atrakcí tu není nabízení zboží a služeb spojeno s agresivním a otravným způsobem prodeje známým z jiných asijských a arabských zemí. Ceny jsou pro nás asijsky příznivé, podobné našim či nižší. Slušné jídlo (ryba případně kuře, rýže, salát) lze pořídit ve slušné místní restauraci za cenu okolo 100,- Kč, záleží samozřejmě na druhu ryby i restaurace. Lze si samozřejmě objednat i různé dary moře, případně zlatý hřeb - velkou langustu. Tu si ale pravidelně dával pouze určitý druh turistů z Ruska. Když ji vždycky přinesli před vařením ukázat, člověku to přišlo až líto, jen chvíli před tím podobnou viděl při ponoru v moři.
Jinak občas se mi zasteskne po té klasické chuti ryby na kari a jiném místním koření. Nejčastěji jsme v Hikkaduwě na jídlo chodili do RED LOBSTER RESTAURANTU, kde bylo dost často plno, občas sem zavítali i místní, neklamná známka toho, že jsme vybrali dobře.

Samostatnou kapitolu tvoří na Srí Lance nákup alkoholu. Na prodej alkoholu musí mít restaurace zvláštní licenci, a ne každá ji tudíž má. K našemu velkému překvapení je za alkoholový nápoj považováno dokonce i pivo, takže restauraci, kam jsme chodili na jídlo, jsme později vybírali podle toho, zda má licenci nebo ne. Alkohol lze zakoupit jinak pouze ve zvláštních obchodech, které jsou zamřížované, a kde nákup probíhá malým výdejním okénkem. Je nutné si vzít doklad o koupi, s ním nám v restauraci na bázi POSEIDONU dovolili si z takového krámu donést k jídlu vlastní pivo. Místní pivo je vyráběné v licenci, prodává se pod obchodní značkou LION. Je poměrně silné, není špatné, ale Plzeň to není. Chcete-li ochutnat ještě silnější pivo, kupte si STRONGER. Je to tmavý ležák s více než 8% alkoholu. Obchodní název tohoto piva mluví sám za sebe. Ochutnali jsme i místní pálenku, ale moc na to nejsme, takže zůstalo u ochutnání.

Poměrně levné je na Srí Lance cestování. Při cestování v několika lidech se vyplatí auto i s řidičem, pokud lze jet vlakem, jsou ceny pro nás spíše symbolické a o zážitek je postaráno. Železnici postavili Britové za svoji nadvlády, od těch dob zůstala zachována téměř v původní podobě.

Velmi zajímavou zkušenost máme s časovým pásmem Srí Lanky. Všechny dostupné informace (průvodci, informace na internetu apod.) hovořili o časovém posunu 4 hodin oproti našemu středoevropskému zimnímu (tedy "normálnímu" času). Už jsme na Srí Lance pobývali několik dnů, naprosto s přehledem jsme stíhali všechny termíny včetně odjezdů na potápění, až jsme se poté k našemu velkému překvapení dozvěděli, že časový posun je oproti Čechám 4 hodiny 30 minut!! Přesný čas prostě na Srí Lance není (jak už to v těchto jižních pohodových zemí bývá) to nejdůležitější.

Srí Lanku postihlo koncem roku 2004 ničivé TSUNAMI. Ještě dnes jsou v Hikkaduwě a okolí patrné známky tohoto neštěstí. Tu a tam jsou některé domy (či spíše to, co z nich zbylo) dodnes neopravené. Přesto celkový dojem z obnovy této oblasti je již velmi dobrý. Samotní obyvatelé ostrova však budou mít tuto tragedii před očima možná do konce svého života. Obětí na životech bylo tenkrát o mnoho více, než bylo bezpodmínečně nutné. Jednak v podstatě neexistoval varovný systém (dnes už se tato věc nepodceňuje, varovný systém je již v provozu), jednak smůlou bylo, že obří vlna TSUNAMI udeřila nejprve relativně mírně. Poté moře začalo rychle ustupovat, nejchudší lidé se vydali do vznikající souše a louží sbírat ryby, které nestačily s ustupujícím mořem uplavat. Ti movitější, kteří před tím utekli do výše položených míst se vrátili do domů pro majetek (který bylo možno odnést), když v tom udeřila vlna znovu, tentokrát o mnoho silněji. Do té doby ostrované takovou zkušenost neměli, lze z toho usuzovat, že tato ničivá katastrofa ostrov před tím dlouho nepotkala.

Cesta do Kandy
Nejenom potápěním živ jest člověk. Druhou (a to kratší) část pobytu jsme proto chtěli věnovat poznání suchozemských krás ostrova. Za východisko našich cest jsme zvolili Kandy - bývalé královské hlavní město. Jako způsob dopravy jsme zvolili vlak. A opět jsme tak mohli poznat jednu z typických věcí indického subkontinentu - totálně přecpaný vlak s hrozny lidí visících ze dveří a vyhýbajících se mistrně sloupům a chatrčím, jež vlak někdy míjel i ve vzdálenosti nepřesahující 0,5metru. Třebaže cesta v tom davu a horku byla náročná, určitě ale stojí za to. Krajina okolo je jedním slovem půvabná - vlak s námi projížděl kopcovitou krajinu porostlou bujně divokou vegetací, místy také palmovými a banánovými hájí. Viděli jsme lidi pracující na poli, města, vesnice. Vlastně jsme na chvilku přestali být turisty a poměrně demokraticky se spolu s ostatními mačkali, potili se, šlapali po sobě a s chutí využívali nabídku prodavačů rozličného občerstvení nepochopitelným způsobem se prodírajících vagóny.

Kandy
Druhé největší město ostrova Kandy není na první pohled příliš výstavné. Jako v hlavním městě Kolombu, i zde nejvýznamnější budovy dříve patřily britiské vládě. Jedná se proto spíše o stavby úřední či obchodní a tedy nudné. Pro dějiny ostrova a pro národní hrdost Sinhálců má Kandy význam naprosto mimořádný. Po více než 225 let bylo hlavním královským městem a nejdéle také odolávalo tlaku kolonizátorů.

V Kandy je také ukrývána věc ze všech věcí na Srí Lance nejposvátnější - Buddhův zub. Je prý velký jako pěst, a k vidění je pouze jednou za pět let. My měli to štěstí, že jsme se přesně trefili právě do tohoto termu - v okolí chrámu a ústředního jezera se jen hemžilo bíle oděnými bosými domorodci, trpělivě čekajícími od šesti hodin ráno až do odpoledne na vstup do chrámu.
Kandy je město hojně navštěvované Evropany i Američany. Kromě Chrámu Buddhova zubu je důvodem i okolní rajská tropická příroda a blízkost dalších významných památek. Mezi jinými jmenujme například Královská botanická zahrada v Peradeniya, chrám Gadaladeniya Vihara či vesnice Kiriwavula s tradiční dílnou vyrábějící umělecké předměty z mosazi.
Přes všechny uvedené pamětihodnosti nás ale stále znovu a znovu uchvacovalo toulání se ulicemi a tržišti. Všude se hemží lidé všech ras a tříd na Ceylonu žijících. Evropané, míšenci, Singhalci, Tamilové, Hindové a Muslimové. Jako všude jinde je i zde hlavním dopravním prostředkem tuk-tuk.

Dambulla
Na první výlet z Kandy jsme vyrazili do Dambully. Je to město s asi 60000 obyvateli, což na místní podmínky znamená, že to je celkem zapadákov téměř vesnického charakteru. Dambulla je protažená okolo hlavní silnice, která je v noci velmi chabě osvětlená. Město je ovšem hojně navštěvováno turisty, protože zde leží proslavený královský skalní chrám Rock Temple. Jedná se o pět skalních jeskyní, které se tyčí na skalnatém kopci asi 100-150 metrů nad Dambullou. V chrámech je mnoho soch Budhů a krásné skalní malby.
Po zaplacení vstupu do areálu nejdřív narazíte na obrovskou pozlacenou sochu Buddhy, vysokou 30 metrů. Tento monument se tyčí nad Zlatým chrámem, jehož je součástí. Až tak stará památka to není - byla postavena v roce 2000 z darů japonských věřících.
Samotné jeskyně leží v kopci nad chrámem a stoupá se k nim po širokém schodišti. Je tu poměrně dost zahraničních turistů, ale i mnoho místních, kteří se snaží turistům prodat kdejaký suvenýr. Z kopce je nádherný výhled do celého kraje, mimo jinéí i na další cíl našich cest - skálu Sigiriya.
Podrobný popis jeskyní naleznete v každém průvodci. Snad je vhodné jen dodat, že jeskynní chrámy v Dambulle jsou již řadu let zařazeny na Seznam světového dědictví UNESCO. Stalo se tak po právu a určitě stojí za návštěvu.

Sigiriya
Po půlhodinové jízdě jsme dorazili k Sigiriyi. Pro mnohé se jedná o vůbec nejkrásnější památku na Srí Lance. Tato osamělá skála převyšuje okolní džungli o 200 metrů a její kolmé stěny ještě přispívají k její majestátnosti. Na jejím vrcholu se zachovaly ruiny pevnosti. Nejvíce nás uchvátily takřka letecké výhledy do okolí.
O účelu Sigiriye existují dvě teorie - podle klasické turistické se jedná o pevnost, postavenou před 15 sty lety králem Kassapou, ukrývajícím se zde před pomstou po zavraždění svého otce, původního krále Dhátuséna. Jak už to tak bývá, před zlem v sobě se marně člověk ukrývá a tak po mnoha letech života ve strachu a opuštěnosti blízkými Kassapa skončil sebevraždou.
Podle novější, asi méně romantické teorie, nebyla Sigiriya nikdy pevností či palácem, nýbrž buddhistickým klášterem. V každém případě Sigiriya byla obývána lidmi, kteří zde postavili důmyslné stavby. Poté byla opuštěna a zapomenuta. Znovu objevena byla až Brity v 19. století. Byly zrestaurovány skalní malby, postaveny schody a rampy, po kterých se turisté mohou vydrápat na vrchol. I Sigiriya je zapsána na Seznam světového dědictví UNESCO.
Kromě výhledu je Sigiriya asi nejznámější svými skalními freskami tzv. "Divek ze Sigyryie" - polonahých krasavic, které ze výše shlížejí již 1 500 let. Na jejich původ opět existuje několik teorií. Žádná ale nevysvětluje, proč jsou umístěny na místech kolmých stěn, kde je původně nikdo stejně nemohl spatřit?

Nuwara Eliya - město čaje
Hned po Indii je dnes Srí Lanka druhým největším vývozcem čaje na světě. Tradici pěstování čaje položili opět Britové a to poté, co byly původní kávové plantáže zničeny nemocí. Nejvýznamnějším ze tří hlavních oblastí pěstování čaje je město Nuwara Eliya na centrální náhorní plošině, kde město postavili Britové mimo jiné i proto, aby unikli horkému a dusnému pžřímořskému podnebí.
Čaj je zde sklízen po celý rok a sklizně se řídí podle rytmů monzunů. Ceylonské čaje mají intenzivní, plnou chuť. Jako správní milovníci čaje jsme se šli podívat na výrobu tohoto voňavého pokladu ostrova přímo do výrobny. Součástí prohlídky s průvodkyněmi v krásných sárí je i ochutnávka čaje. Během asi hodinové cesty serpentýnami jsme viděli nekonečné množství čajovníků. Je zajímavé, že i takto člověkem důkladně přetvořená krajiny může mít své neopakovatelné kouzlo. Některým z nás se cesta do Nuwara Eliyi zdála vůbec tím nejkrásnějším, co jsme na ostrově viděli.

Adam´s Peak
Většina obyvatelů ostrova aspoň jednou do roka navštíví vrchol hory Srí Pada (Svatá stopa), vysoké 2 224 m n. m., nazývané též Adam?s Peak, kde je otištěno ve skále velké chodidlo: křesťané věří, že je Adamovo (docela se prošel) buddhisté Buddhovo, hinduisté Kršnovo a muslimové Alláhovo. Jako na ostatní podobné vrcholy ve světě, vyráží se v noci, pak se čeká na rozbřesk. Za optimálních povětrnostních podmínek je východ slunce doprovázen optickým efektem, kdy se vrchol hory zobrazí na mracích jako trojúhelníkový stín.
Více jsme za naší návštěvy Srí Lanky nestihli. Srí Lanku můžeme k návštěvě určitě doporučit, a to navzdory existenci bojů mezi většinovými Sinhálci (budhisté) a menšinovými Tamily (hinduisté). Spory se rozhořely už po získání nezávislosti v roce 1948, kdy se do popředí dostala "tamilská otázka". Tamilové, kteří byli dříve na ostrov dovezeni z Indie jako levná pracovní síla, byli zbaveni cejlonského občanství s cílem je vystěhovat zpět do Indie. Diskriminace Tamilů vedla k vytvoření hnutí My Tamilové (We Tamils Movement, WTM). K prvním krvavým střetům, které si vyžádaly lidské oběti, dochází na začátku roku 1958 za vlády premiéra Solomona Bandáranájakeho. V 70. letech se části tamilského hnutí radikalizují v rámci zastřešující organizace Tygři osvobození tamilského Ílamu (LTTE). V roce 1983 konflikt mezi sinhálskou většinou a tamilskou menšinou přerůstá v občanskou válku, která s různou intenzitou i přes různé pokusy o uzavření příměří pokračuje prakticky dodnes.

Nejsme politologové, nicméně zprávy prezentované v našich médiích podávají dle našeho soudu poněkud zkreslené a přehnané zprávy o situaci na tomto ostrově. Při zhlédnutí některých zpravodajských relací máte pocit, že odjíždíte přímo doprostřed válečné vřavy někam do přední linie. V době naší návštěvy Srí Lanky probíhaly určité boje pouze na malém území na severu ostrova, kam vás stejně vládní vojáci nepustí. Jižní část Cejlonu i jeho střední část byla bezpečná. Navíc není z minulosti znám na tomto ostrově jediný teroristický útok cíleně namířený na zahraniční turisty. Rozhodně jsme se na Srí Lance cítili bezpečněji, než v noci na Václavském náměstí. Samozřejmě nezlehčujeme nutnost před odjezdem do jakékoliv země sledovat i politický vývoj v oblasti, Srí Lanku však považujeme v době psaní tohoto článku za bezpečnou zemi. Na Srí Lanku jezdí mnoho svátečních turistů z Německa. Ty dle našeho názoru může každý podezřívat z čeho chce, jen ne z touhy po přílišném riskování.

Nicméně výše uvedené důvody a k tomu pokračující celosvětová ekonomická krize zřejmě způsobily odliv turistů a tím i stagnaci cen letů a zájezdů na Srí Lanku. Možná, že je to nejvhodnější doba k návštěvě tohoto Smaragdového ostrova. Buddy team má celkem jasno: na Srí Lanku se určitě brzy vrátíme.

Článek vyšel v časopise Buddy 2009, www.buddymag.cz