Lodě.cz on-line přístav pro plavby na sladkých i slaných vodách

 
Na záběrech, které před časem odvysílala kolumbijská televize, se několik mužů vysoukalo z plavidla podomácku vyrobeného ze sklolaminátu a pak do ponorky nechalo natéct vodu, takže i s nákladem kokainu klesla na dno Tichého oceánu. I když měli na šatech stopy drogy, neměla proti nim policie žádný další důkaz - a tak je ani z ničeho neobvinila.

"Zabránili jsme tomu, aby se náklad dostal na mezinárodní trh, což je naším hlavním cílem," řekl kapitán kolumbijského vojenského námořnictva Gustavo Angel, který náklad odhadl asi na deset tun. "Takže to byl částečný úspěch."

Když kolumbijské úřady zesílily snahu zastavit motorové čluny a letadla sloužící k přepravě drogy ze země, která je největším producentem kokainu na světě, obrátili pašeráci pozornost k lodím schopným cestovat pod vodou. Z plavidel ve tvaru malých vzducholodí vyčnívají nad vodu jen dýchací trubice a miniaturní navigační zařízení. Nezůstávají za nimi skoro žádné vlny, takže je těžké je zahlédnout ze vzduchu. Někdy si jich všimnou pobřežní hlídky a vidět je mohou také vojenská plavidla vybavená sonary.

Angel odhaduje, že pašeráci za posledního dva a půl roku záměrně potopili více než 30 tun kokainu, aby zničili důkazy pašování. To ale vzbuzuje otázku, kolik kokainu se jim asi tímto způsobem daří dopravovat na severoamerický trh.
Naftovými motory poháněné ponorky se používají především na tichomořském pobřeží k přepravě drog do Střední Ameriky a Mexika, odkud putují do USA. Vojenské námořnictvo odhaduje, že ponorkám jedna plavba trvá až dva týdny. Převážet mohou až deset tun kokainu a v cíly jsou provrtány a poslány ke dnu, aby se předešlo zbytečným otázkám.

Vyrobit jednu ponorku stojí asi 600.000 dolarů, pobere čtyři až pět členů posádky a vybavena je jedním nebo dvěma motory, které jí umožňují plavbu rychlostí deset až patnáct uzlů (asi 18 až 22 kilometrů za hodinu).
Většina z nich je víc než 15 metrů dlouhá a pašerácké skupiny je někdy vyrábějí ve spolupráci s Ozbrojenými revolučními silami Kolumbie (FARC), levicovou skupinou bojující již čtyři desetiletí proti vládě, na nějž si mimo jiné vydělává i obchodem s drogami. Podle odhadů OSN vyváží Kolumbie 600 tun kokainu ročně a zhruba třetina tohoto množství je pašována z kolumbijského tichomořského pobřeží.
Ponorky ale nemusí sloužit jen k přepravě drog, což znepokojuje vysoké kolumbijské představitele. FARC by mohla na jejich palubu naložit zbraně nebo výbušniny a použít je k útoku na nějaký přístav. "V těchhle věcech může být cokoli," říká kolumbijský viceadmirál Edgar Cely.

Ponorky se staví na pevnině na rampách, jež je chrání před podmáčenou půdou s porostem mangrovníků lemujících tichomořské pobřeží Kolumbie. Ze vzduchu je před nežádoucími pohledy cloní vysoká vegetace. Jejich povrch je natřený na modro, aby co nejlépe splynuly s vodou. Jakmile jsou hotové, naloží je pašeráci drogou a za přílivu s nimi vyplují po řece do oceánu. Pod vodou je pomáhají držet ocelové pláty zabudované do stěn nebo nádrže s vodou. Zatím se ale ponorky nedostanou níž než dva metry pod hladinu.

Úřady se ale už nyní připravují na chvíli, kdy pašeráci přijdou na to, jak vyrobit plnohodnotné ponorky schopné plout ve větší hloubce. "Pašeráci se rychle vyvíjejí, pokud jde o využívání technologií," říká Cely. "Už teď jsou jejich ponorky čím dál tím větší a rychlejší, vybavené navigačním systémem GPS a satelitními telefony. A my bychom s nimi opravdu raději měli držet krok," dodává.