Lodě.cz on-line přístav pro plavby na sladkých i slaných vodách

 
Pětašedesátičlennou posádku Mořského hřebce, jak se drakar jmenuje, vítaly po cestě dlouhé 1700 kilometrů stovky diváků a troubení na volské rohy, obvyklé v dobách Vikingů.

Drakar dánských experimentátorů je považován za dosud největší a nejambicióznější rekonstrukci vikinské lodě. Zkonstruován byl podle válečné lodě, která byla vyzdvižena ze dna Roskildského fjordu v Dánsku, na němž spočívala téměř 950 let. Postavena byla v 11. století v Irsku, obsazeném tehdy Vikingy, doplula v rámci nějaké mise do Dánska a tam byla potopena. Pracovníci dánského muzea specializovaného na drakary ji pečlivě obnovili a s 65 dobrovolnými veslaři dopluli zpět do Irska, aby vyzkoušeli plavební schopnosti 1000 let staré lodi i kvalitu své vlastní práce. Cesta vedla podél skandinávských břehů přes Severní moře, kolem Skotska až do Irského moře. Posádka, která občas v době bezvětří loď poháněla stylově veslováním, přivítala konec cesty jásotem.

"Samozřejmě jsme šťastní, že se nám vše podařilo," řekl agentuře AP kapitán Poul Nygaard. "Ještě to řádně oslavíme dlouho do noci v nějaké irské hospůdce," dodal.

Jakkoli byl drakar postaven přesně podle pravidel starých Vikingů, loď měla pro plavbu i moderní vybavení. Například systém GPS, radar, radiovou stanici, záchranné vesty, nouzové soupravy pro přežití. Měla navíc k dispozici doprovodnou loď a satelitní předpovědi počasí. Posádka také bloggovala během plavby své dojmy na internetové stránky plavby.

Podle původního plánu chtěla posádka v případě bezvětří pouze veslovat, nakonec ale to občas vzdala a nechala se přes Severní moře v některých úsecích táhnout doprovodnou lodí. Z celkové délky trasy 1700 kilometrů ale byla loď vlečena jen 555 kilometrů.

"I tak experiment prokázal, že vikinské drakary byly velmi vhodné pro daleké zámořské plavby," řekl kurátor muzea v Roskildu Anton Englert. Zdůraznil však, že dnešní lidé by se neměli snažit Vikingy napodobovat, protože za pár letních sezon nemohou získat onu navigační zkušenost a cit pro rozmary moře, jaké vikinští profesionálové získávali po generace.