Lodě.cz on-line přístav pro plavby na sladkých i slaných vodách

 
Tato skutečnost vedla k projektu, jehož cílem je, aby korály rostly rychleji: originálním nástrojem se stává elektřina, napsala agentura EFE.

S více než 3500 druhy je biodiverzita indonéského souostroví největší na světě. Mezi nejvíce ceněnými jsou korálové útesy, které se rozkládají na ploše přes 85.000 kilometrů čtverečních a poskytují útočiště nejméně 450 druhům.

Odborníci však varují, že pouze šest procent těchto útesů lze označit za zdravé a v dobrém stavu.
Změny teploty, znečištění mořských vod a především destruktivní rybolov nesou vinu na ztrátě tisíců korálových útesů ročně, což samozřejmě přímo ovlivňuje i ostatní mořskou faunu.

Na indonéském ostrůvku Gili Trawangan blízko poměrně velkého ostrova Lombok se začal realizovat záchranný projekt zvaný Biorock, jehož autory jsou architekt Wolf Hilbertz a biolog Thomas Goreau. Spočívá v podněcování korálů v růstu, který je šestkrát až desetkrát rychlejší než obvyklý.

Tato technologie využívá elektřiny pouštěné do kovových struktur, které jsou umístěny na dně moře: díky ní narůstá vápenitá skála a urychluje se vývoj korálu, což má za následek rychlejší obnovu mořských ekosystémů.

Korály se "transplantují" do kovové struktury, což zase usnadňuje dodávky uhličitanu vápenatého, který korály potřebují k růstu rychlostí mnohem vyšší než obvyklou.

"Instalovali jsme sedm struktur napojených na velmi slabý elektrický proud, 12 voltů, abychom zbrzdili úbytek, jímž trpí korálové útesy v oblasti," vysvětluje Anna Walkerová, majitelka prodejny s potápěčským vybavením Big Bubble a ředitelka místní společnosti Gili Eco Trust zabývající se ochranou životního prostředí.

Potápěči připevnili ke strukturám kusy poničených, ale stále živých korálů, které pomalu dorůstají. "Struktury tam jsou teprve pět měsíců, ale od té doby, co jsme je tam umístili, jsme zaznamenali, že v oblasti je mnohem více ryb, ale především chobotnic, mořských koníků a kalmarů," vypočítává tato zkušená potápěčka.

Pro korály jsou hrozbou i potápěči, především ti začínající, neboť někdy jej zničí svými ploutvemi. Stejně ale tím největším nebezpečím je ničivý rybolov, ať už jsou používány výbušniny nebo jedy, zdůrazňuje Walkerová. "Některé druhy korálů mohou mít velikost ohromného stolu, ale jakmile se zničí třeba jen malinkatý kousek, odumře celý korál."

Samozřejmě, že korálové struktury také umírají z přirozených příčin, jakými jsou například silné proudy či zvýšení teploty vody.

Na Gili Trawanganu potápěčští operátoři vědí, že turistika v oblasti závisí na záchraně mořských zdrojů, proto jednali s místními rybáři, jimž platí benzin, aby mohli odplout za rybolovem dál na moře a destruktivní rybolov v ohrožené oblasti se tak zbrzdil.

Podobné projekty uskutečňují místní komunity i v dalších částech Indonésie, například na ostrově Bali či v národním parku na ostrovech Seribu nedaleko jakartských břehů.

Avšak koordinátor mořských projektů Společnosti pro ochranu divoké přírody (WCS) Stuart Campbell soudí, že tyto projekty jsou nedostačujícím řešením problému, jenž má mnohem větší rozměry. "Projekty jako Biorock jsou použitelné v malých komunitách a jsou velmi užitečné při vzdělávání o korálech, pro podporu ekoturistiky, a dokonce i pro vývoz korálů, ale nejsou užitečné z širší perspektivy záchrany útesů," říká.

Campbell proto vyzval k vyhlášení chráněných mořských oblastí v Indonésii, v nichž by byl především zakázán rybolov. Pouze tak bude podle jeho názoru dosaženo záchrany cenného materiálu skrytého pod mořskou hladinou největšího souostroví na světě.