Plachetnice jsou skloubením umění a techniky
9. srpna - Jak vést po hladině model lodi, aby vyhrál mistrovství světa? "Asi jako hrát šachy ve stejném tempu, jako když se běhá stovka,
líčí třiačtyřicetiletý Borek Dvořák, podle něhož je základem úspěchu schopnost se soustředit a rychle reagovat. Se svými plachetnicemi vybojoval na mistrovství světa lodních modelářů, které 5. srpna skončilo u rybníka Pražan poblíž Borovan na Českobudějovicku, dvě prvenství.
Na plachetnicích se mu líbí vyváženost mezi uměním a technikou. "Není to proti přírodě - když jedeme autem, znásilňujeme přírodu, ale na plachetnici se jí podřizujeme a využíváme toho, co dává," vysvětluje závodník, který na dálku ovládá jen plachtu a kormidlo - motor by totiž byl pro plachetnici jen přítěží. Rodák z Brna postavil první modely lodí v deseti letech, kdy se rok léčil po zranění páteře. Pak přešel na miniatury vláčků, věnoval se muzice, teď pracuje jako strojní inženýr v Německu, kam se odstěhoval. Soutěží lodních modelářů se účastní 12 let, rozhodující je podle něho vyváženost schopností maketu dobře postavit a optimálně s ní jezdit. V soutěži měl jedenáctkrát zmenšenou německou výletní jachtu z roku 1924, která ho stála více než rok intenzivní práce. Model je 127 centimetrů dlouhý, váží 9,6 kilogramu a má plachty velké tři čtvrtě metru čtverečního. Je to loď jeho srdce. "Zvlášť plachetnice ze začátku 20. století jsou skloubením umění a techniky. Tehdy se ještě neobětovala estetika výkonu - tvůrci se smířili s tím, že to třeba pojede pomaleji, podstatné bylo udělat to krásně," vysvětluje. Druhou zlatou u Borovan vybojovala jeho maketa závodní lodě z roku 1958, kterou postavil pro jedenáctiletého syna svých známých, ten však na závody nemohl přijet. Teď má Dvořák ještě rozestavěnu jednostěžňovou loď kutr, kterou vyrábí už devět let. "Pořád se mi líbí, stavět lodě nelze bez jistého pocitu zamilovanosti," podotýká. Z vítězství má radost, nejvíc ho ale těší, že si tato disciplína získává stále více příznivců i v Čechách. První nadšenci pro modely plachetnic se učili od něho, velkým úspěchem je i to, že se v Česku podobná soutěž koná - v této podobě se sem vrátila po 30 letech. "Za svůj největší úspěch považuji to, že tady soutěžilo 25 plachetnic," říká.
Mistro8
Content-Disposition: form-data; name="_obr1"; filename=""
Content-Type: application/octet-stream