Lodě.cz on-line přístav pro plavby na sladkých i slaných vodách

 
Nelze je proto vyloučit ani v Evropě u Středozemního moře, které je někdy turisty považováno za až příliš "klidný rybník". Naopak, v minulých staletích ohrožovaly podobné přílivové vlny pobřeží Itálie, Sicílie i Řecka a připravily o život tisíce lidí. "Po otřesu půdy se moře stáhlo 50 metrů zpět a zanechalo na pláži ležet mnoho ryb. Lidé se seběhli je sbírat, když náhle přišla ohromná vlna a všechny pohltila." To ale není popis nedávných událostí v Thajsku či na Srí Lance, ale záznam raně středověkého anglického kronikáře Rogera von Hovedena (zemřel 1201) z druhého dílu jeho Chroniky. Popsal tímto způsobem důsledky zemětřesení, k němuž došlo 4. února 1169 na východním pobřeží Sicílie, a přinesl tak jeden z prvních písemných dokumentů o cunami ve Středomoří.

Otřesy půdy nejsou v oblasti Středomoří žádnou zvláštností: střetává se zde africká a eurasijská kontinentální deska a v geologicky aktivní východní části Středozemního moře své tlaky ještě přidávají menší desky jako arabská a anatolská. Kvůli úzkému tvaru Středomoří, profilu jeho dna a relativně slabé sopečné činnosti jsou zde ale ničivé tsunami poměrně řídké. Přesto řecký geofyzik Georgios Pararas-Karajannis napočítal 41 tsunami, které zasáhly řecké pobřeží nebo egejské ostrovy. Podle jeho údajů si tyto vlny v letech 1801 až 1955 vyžádaly šest lidských obětí, v červnu 1956 pak ale tsunami na ostrově Amorgos v Egejském moři zahubila 53 lidí. "S tsunami je prostě třeba počítat," varuje Karajannis. Platilo to ostatně i v dávnější minulosti.

Ohromná tsunami zasáhla v roce 1628 před naším letopočtem Krétu a přispěla k zániku mínojské civilizace. Vznikla poté, co výbuch sopky téměř zlikvidoval nedaleký ostrov Théra. V roce 365 před naším letopočtem zasáhla Krétu další tsunami, která zpustošila i 500 kilometrů vzdálené pobřeží Egypta. Spláchla tam město, které bylo předchůdcem pozdější Alexandrie, a roznesla lodi z jeho přístavu hluboko do ulic. Pokud se týče Sicílie, kromě již zmíněné tsunami z roku 1169 jsou zaznamenány stejně ničivé vlny na jejím východním pobřeží i v letech 1693 a 1908, které si celkem vyžádaly přes 60.000 mrtvých.

Kontinentální Itálii zase dělají starosti dva aktivní podmořské vulkány v Tyrhénském moři, nazvané Marsili a Vavilov. Jsou několik set metrů pod hladinou a mají na svých svazích ohromné množství vulkanické suti. Geologové se obávají, že jejich výbuch by mohl vyvolat rozsáhlý sesuv této suti ze svahů a vytvořit tak velkou tsunami s výší vln až 15 metrů. Ta by zpustošila jižní Itálii a severní Sicílii. Itálie proto stejně jako další středomořské země uvažuje o vybudování varovného systému. Mohl by zachytit i jiný druh obrovských vln, který není vytvářen zemětřesením. Tyto vlny, které jsou obvykle dvakrát větší než běžné vlnění, ale mohou dosáhnout až 35 metrů, vznikají v důsledku načítání komplexní rezonance ve vodě. Souvisí s tím i známá teorie deváté vlny - každá devátá vlna je obvykle zřetelně větší než osm předchozích, a to právě kvůli sčítání rezonance. V roce 2001 rozbila podobná vlna v jižním Atlantiku můstek německé turistické lodi Bremen a jsou známy i další případy.