Po druhé světové válce vnitrostátní plavbu zajišťovala plavidla předválečné remorkáže a plavidla, která stát obdržel v rámci válečných náhrad.
Tyto remorkéry byly označovány nejdříve ?RŽ? a následně ?P? a pořadové číslo.
Posádku těchto parníků tvořili kapitán, loďmistr, lodník, strojník a topič.
Dále byl v provozu zadokolový vlečný remorkér ?Smíchov?, který měl 9 lidí posádky.
Tento strojní park přepravoval vlečením na laně velice různorodý park vlečných člunů. Vlek byl s remorkérem spojen ( za obvyklého stavu vody) ocelovým lanem cca 100m dlouhým. Lano bylo v koncových stanicích pobráno a ručně svinuto na zádi remorkéru. Vlečné čluny byly různých typů od celodřevěných, které po vyřazení z provozu byly použity v Libeňském rameni jako sklad ovoce. Dále byly provozovány malé kanálové čluny smíšené stavby, tj. ocelové boky, dřevěné dno. Tato plavidla měla tonáž 200t a 400t.
Mezitím byly stavěny nové čluny v loděnicích Ústí a Valtýřov.. Tyto čluny byly celokovové o tonáži 600t. Tento park doplňovaly různé čluny o rozdílné tonáži
V druhé polovině 50. Let se přepravovaly hlavně sypké substráty - uhlí, písek případně hnojiva( Labe do Kolína). Tím jak rostly požadavky ( např. pražská Prefa, holešovická elektrárna), začal být citelný nedostatek přepravní kapacity. V této době byl omezen a posléze zastaven provoz na Odře. Nedostatek přepravní kapacity vyřešilo převedení části přepravní kapacity.
Z oderské plavby byly převedena tato plavidla:
Petr Bezruč později R-9, dvoušroubový motorový remorkér, 500 keff ( koní efektivních), Opava ? R-8, dvoušroubový motorový remorkér, 500 keff, Vítkovice, jednošroubový parní remorkér, 250 keff, Bohumín, jednošroubový parní remorkér, 250 keff, Ostrava, dvoušroubový parní remorkér, 500 keff, Žižkov, zadokolesový parní remorkér, 500 keff, Karlín, zadokolesový parní remorkér, 500 keff, Karviná, jednošroubový parní remorkér, 170 keff.
obr.1: zapřahování člunů po nakládce v Ústí, obr. 2: remorkér "P-17" zimní stání přístav Mělník
S těmito remorkéry byly přeřazeny též čluny, o kterých nejsou údaje . Pro informaci uvádím údaje o výkonech některých typů remorkérů: plavidla řady ??RŽ? a ?P? od 120 keff do 220 keff např. zadokolesový parní remorkér Smíchov, 500 keff.
Plavidla, která byla udržována v provozuschopném stavu, bylo třeba zauhlovat pravidelně 1x týdně. U malých parníků cca 10z uhlů. U velkých parníků 20t 1x týdně. Za velké vody a za zhoršené kvality uhlí bylo nutno zauhlovat častěji. Voda do kotle se brala z řeky neupravovaná. Vzhledem k této kvalitě bylo nutno kotel periodicky odkalovat. Provozní náklady nebyly vysoké, do skladu se chodilo odebírat cídící vlnu, mazací tuky, petrolej ( svítilo se petrolejem), dále palubní a strojní inventář, na které byl nárok.
Příště pokračování o motorových lodích.