Mladý učitel si staví vlastní loď, chce plout k Azorským ostrovům
Říká se, že v každém muži se ukrývá kousek dítěte. Stoprocentně to potvrzuje třicetiletý učitel Tomáš Janda, který si ve Frýdlantu nad Ostravicí na Frýdeckomístecku staví vlastní loď
. S katamaránem, který si sám navrhl, by v příštím roce rád vyrazil k Azorským ostrovům. K výstavbě lodí ho přivedl jeho otec, od něhož tohoto nezvyklého koníčka odkoukal.
"Táta začal dělat nejprve modely. Pak už je jen zvětšoval a zvětšoval, až postavil loď na moře," řekl Janda. První loď si postavil spolu s kamarádem ještě jako student. Pronajal si tehdy stodolu a mezi slepicemi začal budovat své první dílo, s nímž objel Evropu. Přes Atlantik se s lodí plavil až na Martinik v Malých Antilách, kde loď prodal a dodnes údajně dobře slouží jejímu kupci. "Tohle dílo nebylo naprosto dokonalé. Na to, v jakých podmínkách a jak amatérsky byla loď stavěná, se nám však osvědčila. I když jsme se dostali do hodně špatných podmínek a byli občas vyjukaní, loď vydržela," vzpomíná sympatický mladík.
Nový katamarán, jehož výstavba trvá zhruba jeden a půl roku, je dlouhý necelých jedenáct metrů, jeho šířka je šest metrů. Loď bude vážit asi 1500 kilogramů. Vyspí se v ní pohodlně šest lidí, kteří budou mít k dispozici i malou kuchyň a jídelní stůl. Lodi zatím chybí jméno. Přestože má její majitel už několik nápadů, žádný prý není dokonalý. Jméno by mělo být ženské, navíc musí být krátké a mělo by v sobě nést určitý obsah. "Staří námořníci říkají, že loď je jako ženská. Je náladová a nevyzpytatelná, přitom může člověka hrozně štvát, ale i hrozně těšit," říká Janda.
Předností katamaránu je především jeho rychlost a prostornost. "Když se ale loď převrátí, není možné ji vlastními silami dostat zpátky. Dá se vytáhnout jen jeřábem," odhaluje negativa katamaránu amatérský stavitel. Tvrdí, že pokud loď přežije všechna dobrodružství, určitě ji prodá a začne znovu pracovat na nové a ještě lepší lodi. O roli pedagoga vystudovaný učitel tělocviku a biologie zatím vůbec neuvažuje. Před tabuli se prý postaví, až zestárne a trochu se usadí. "Teď by to ale nešlo skloubit, šidil bych jedno pro druhé," dodává s úsměvem.
ČTK