Lodě.cz on-line přístav pro plavby na sladkých i slaných vodách

 
Bylo zde výchozí místo pro daleké námořní obchodní plavby, které co do významu a délky konkurovaly známější pozemní hedvábné stezce. Přišli na to archeologové, kteří dokáží být stejně neústupní jako poušť a kteří právě ukončili osmiletý průzkum starověkého přístavu Bereníké, píše The New York Times. Odtud vyplouvaly lodě do Etiopie a Somálska a přivážely slonovinu, želví krunýře, léky i otroky. Další směřovaly k břehům Arábie pro myrhu a kadidlo a ty největší dokázaly proplout monzunovými oblastmi a z Indie zásobovaly mlsné jazýčky vzácným kořením; přivážely také drahokamy a další exotické zboží. Obchodování Říma s Indií bylo dokonce tak čilé, že císař Tiberius, znepokojený negativní platební bilancí, kritizoval "dámy a jejich tretky, kvůli nimž římské peníze končí v rukách cizáků".

Přístav Bereníké byl pojmenován po manželce Ptolemaia III., která pro zdar manželovy válečné výpravy obětovala pramen vlasů bohyni Afroditě. Město leželo asi 900 kilometrů jižně od Suezu, poblíž hranice se Súdánem. Rýče archeologů zde narazily na týkové dřevo a kov, z nichž byly vyrobeny kvalitní lodě. Našly se plachty, safíry, korálky, víno i pepř - důkazy, že se z Bereníké obchodovalo s místy tak vzdálenými, jako je Jáva či Thajsko. Kosmopolitním přístavem procházeli lidé ze všech končin světa - našly se nápisy v 11 jazycích včetně řečtiny, hebrejštiny, latiny, kopštiny i sanskrtu. Podle nálezů archeologové usuzují, že mnoho lodí, které zde kotvily, bylo postaveno v Indii. Jejich posádky zřejmě tvořili Indové. Nálezy jsou všemi odborníky ceněny jako vzácný důkaz dalekých námořních obchodních plaveb Římanů a Řeků.


Starověký námořní obchod je znám a popsán dosud především ve Středozemním a Černém moři, ale málo bylo známo o cestách Indickým oceánem. Za hlavní trasu mezi Evropu a Čínou byla dosud považována hedvábná stezka, po níž procházely velbloudí karavany. Rudomořské přístavy vybudované Řeky a Egypťany a rozšiřované Římany sloužily jako překladiště pro náklady z Indie a Arábie. Velbloudi zboží dopravili k Nilu, pak putovalo loděmi do Alexandrie a odtud pak na trhy ve Středomoří. Opačně, do Indického oceánu směřovalo víno, sklo a stolní náčiní. Bereníké stejně jako severněji položený přístav Myos Hormos byly založeny ve třetím století př. n. l., kdy byl Egypt pod vlivem Řeků. O existenci měst se vědělo už v 19. století, ale protože obě dnes leží daleko od hlavních tras, do seriózního výzkumu se pustili američtí historici Steven E. Sidebotham a Willeke Wendrich až v roce 1994. Zjistili, že Bereníké prožila od 3. století př. n. l. do čtvrtého století našeho letopočtu tři období prosperity. Na smetišti z doby Římanů se našlo nespočet předmětů pocházejících z Indie - od kokosových ořechů, po batikované látky, skleněné korálky a drahokamy. V jedné z nádob bylo osm kilogramů indického pepře.

Wendrich je toho názoru, že bylo-li něco podobného odhozeno do odpadu, pak musel být objem zboží procházející přístavem ohromný. Historiky mátl velký počet předmětů a staveb z týkového dřeva. Vysvětlují to tím, že z tohoto materiálu byla většina lodí, které sem připlouvaly z Indie. Jestliže byly na moři poškozeny a už nemělo cenu je spravovat, použili místní obyvatelé kvalitní dřevo ke stavbě domů nebo k výrobě nábytku. Podle nálezů mohla být plavidla dlouhá až 60 metrů a byla schopna přepravit 1000 tun zboží. Vítr lodě nabíraly do čtvercových plachet. Kapitán jedné z obchodních lodí popsal podrobně cesty Indickým oceánem v díle Periplus Maris Erythraei. Na cestu do Indie dlouhou přes 5000 kilometrů se z Egypta lodě vydávaly v červenci a využívaly letní větry vanoucí ze severu Rudého moře. V oceánu zase jihozápadní monzun, který je poháněl k arabskému a indickému pobřeží. Zpáteční cesta začínala v indických přístavech v prosinci nebo v lednu, kdy oceánem vály větry opačných směrů. Nad Rudým mořem však celý rok převládaly větrné proudy ze severu, a proto byly přístavy tak daleko jižně od Suezu. Výhodnější než se pokoušet plout proti větru Rudým mořem bylo překládat zboží na velbloudy a dopravit je k Nilu.

Dlouho se vědci domnívali, že Bereníké byla od 3. století opuštěna. Nejnovější nálezy ale dokazují, že ve 4. století byla celá její pobřežní část znovu kompletně vybudována a rozšířena. V první polovině 6. století však místní přístav zaneslo bahno a prosperující obchodní centrum osiřelo navždy. Proč a kdo Bereníké vydal poušti a větru, zůstává ale stále tajemstvím.